Autorka

Je mi osmnáct.
Jmenuji se Marie.
Jsem podivná a svá osoba.
Jsem autorka tohoto blogu a vítám vás.

Roky jsem se na svých blozích skrývala pod různými přezdívkami. Pak mi došlo, že to nemůže fungovat. Že nedokáži za své přijmout jiné jméno a psát pod ním. Že se pak ze mě stává zbabělec, který utíká před svým vlastním světem, který si sám vytvořil.

A pak vzniklo De Nebe. Můj svět, kde se nestydím za to, čím jsem. Kde se volně podepisuji pod to, co napíšu, beze strachu. Uvolnila jsem se a létám tu teď v pavučinách, šťastná a svobodná.

Co se týče mé osobnosti, jsem zvláštní tvor. Pocházím ze severu Čech, šest let jsem navštěvovala gymnázium v Děčíně, až jsem nakonec přestoupila na gymnázium do Ústí (na Jatečku, kdyby to někoho zajímalo). Jen kvůli tomu, že jsem se chtěla víc učit a byla nespokojená s úrovní matiky, jsem se rozhodla pro vstávání v pět a každodenní dojíždění. Je to skvělé.

Protože kromě jiného zbožňuji vlaky a čtení ve vlacích. A autobusech. A trolejbusech.

Zbožňuji techniku a fyziku a jednoho dne bych chtěla být jaderný fyzik a pracovat v nemocnici.

Jsem milovnice fantasy, sci-fi, historických a psychologických románů. Nemám ráda poezii a z dramat jsem zatím překousla jen Shakespeara (a místy Čapka). Když mám špatnou náladu, čtu válečné romány. Mou nejoblíbenější knihou je Smrt je mým řemeslem.

Nejsem veselý člověk. Spíše smutný až depresivní, který je šťastný jen ve společnosti několika málo lidí. Mám své vnitřní já, které potichu ventiluji a snažím se s ním žít. Mám více tajemství, než bych chtěla mít. 

Jsem antitalent na jazyky, umím psát všemi deseti a zbožňuji matematiku a fyziku. A dějepis, ale jen když se bere první či druhá světová válka.

Jsem milovnice špatných konců.

Ale jsem takový optimista, že věřím, že má píseň jednoho dne skončí šťastně. 

0 komentářů:

Okomentovat