čtvrtek 18. srpna 2016

O iluzích a blogování

Při projíždění knižních blogerů jsem dnes narazila na aféru - novou, starou, možná věčnou - kopírování recenzí. Něco takového je neodpustitelného v jakékoli formě - mě ale spíše zaujala ta debata okolo. Protože ta dotyčná má přeci spoustu spolupráci. A má mít nové. To ty nakladatele vůbec nezajímá, co kdo píše? A jak píše, když ty recenze jsou přece jen ne příliš kvalitní i bez toho kopírování? To je přece docela divné, ne?

Abych byla upřímná, mám pocit, že spousta knižních blogerů má své vzdušné zámky a iluze. Že na svět knih a blogů a spolupráci pohlíží trochu... naivně, abych byla upřímná. (Zde vložím menší vložku - ano, nemám žádnou spolupráci. Aktuálně. Na starším blogu jsem je měla, ať jednorázové či dlouhodobější. Nic moc velkého, ale něco málo ano.) 

Spousta lidí totiž - dle mého názoru - pohlíží na spolupráce jako na něco posvátného. Něco, co musí být jasným měřítkem kvality blogerů. Něco, co chce přece každý, a pokud to někdo odmítá, tak je to jen kvůli tomu, že on žádnou spolupráci prostě nemá. Kdo by totiž nechtěl knihy zadarmo, že? To už pak takový člověk vlastně není knihomol a k čemu má pak knižní blog... 

Jenže ty knihy nejsou zadarmo. Jsou za vás čas - musíte ji přečíst, pokud možno co nejdříve, nehledě na to, zda zrovna máte náladu na tuto knihu nebo na jinou. Musíte napsat recenzi, což někdy je věc na delší dobu. Přeci jen psaní, korektura, pokud možno fotky. Pak tu recenzi zpropagovat, dát na facebook, odpovídat na komentáře. 

Tohle si lidé většinou uvědomují - i když říkají, že je to jejich koníček, že by to udělali tak jako tak. To je fakt. To je totiž něco, čeho nakladatelství využívají - že vás to baví. 

Většině nakladatelství a knihkupectví ale nejde o to, jak je to psané. Ano, některým ano, nechci všechny házet do jednoho pytle. Stalo se mi, že jsem po napsání recenze našla její úryvek v knihkupectví, kam si chodím pro knihu (nebo se alespoň kochat) - což mi neuvěřitelně zvládlo náladu, zvlášť s vědomím, že jsem tu recenzi psala pro vážně dobrou knihu, která si tu pozornost zasloužila. Jenže pak se vám i může stát, že maximálně naleznete mail se spoustou specifických odkazů, které do článku musíte protlačit - a to tak, aby na ně když tak někdo klikl - protože pokud nejste úplní internetoví barbaři, stačí jeden pohled na tu adresu a víte, že si pak velice dobře spočítají, kolik lidí z jakého blogu jim leze na eshop. 

Jenže pak jdete to diskuzí a zjistíte, že lidé se diví, že jim tohle knihkupectví zrušilo spolupráci kvůli menšímu počtu kliků, tohle že má ve spolupráci i blogery, kteří recenze vůbec neumí psát. Nebo je ve výsledku ani sami nepíší. 

Protože pokud ti, co neumí psát jim přináší větší odezvu a mají více čtenářů... Co pak. Není tajemstvím, že v dnešní době je počet přečtení recenzí mizerný, dlouhých a složitějších obzvlášť. Že lidé většinou přečtou spíše tu rozbalovačku nebo tag nebo cokoliv dalšího, co je krátké. 

Je to smutné. Jenže to tak chodí víceméně všude a je jedno, o čem píšete. Jen mám pocit, že zrovna mezi knižními blogery je spousta lidí, kteří nechápou, že nakladatelům jde především o zisk. A že někteří si sice dají práci s výběrem, ale jiní ne a netrápí je to. Přitom důkazy vidí sami z první ruky - nejsem sice Pražák, ale když už jedu metrem, nezřídka tam vidím reklamy na knihy. Jenže na jaké. Padesát odstínů mělo ohromnou marketingovou kampaň. Že se to skoro nedá číst je jedno, je to slavné, lidé si to koupí. Harry Potter a prokleté dítě teď visí ve výhodných akcích v každém knihkupectví. Nepsala to sice Rowlingová, je to divadelní hra, ale kupte si to. Četli jste přeci těch sedm dílů, tak tady máte osmý. Pokud autor fantasy série, podle které je ten slavný seriál, editoval nějakou knihu, narvěme jeho jméno na obálku, i když je pravda, že to rozhodně nepsal sám, a funkci editora menším písmem zastrčte vedle. 

Marketing je v dnešní době všude. Od toho, jak máte poskládané věci v supermarketu, po to, co teď frčí ve vaší generaci a objevuje se vám to na instagramu a blozích. Možná to je smutné, ale je to tak. Můžete se vztekat, rozčilovat - nad tím, že to někdo obchází, že kvalitní blogy se nečtou - ale víte, někdy mi přijde smutné, jak se takhle lidé rozčilují - a vy je pak naleznete v pochvalných komentářích na blozích, o jejichž úrovni se dá debatovat.

Ale tak to asi už chodí.