pátek 8. července 2016

RECENZE: Virtuální vrazi

Existují sci-fi knihy, které jsou označovány za fantasy, a fantasy knihy, které patří do sci-fi. A někdy je to tak celé pomíchané, že člověk netuší, co ta kniha je vlastně zač, zvlášť když se do toho začnou motat další podžánry. Virtuální vrazi nejsou kyberpunk, stojí na varování. Podle obálky se jedná o sci-fi thriller a podle upomínky od autorky je to spíše fantasy.
A po přečtení? Úplně všechno. Protože tato kniha má svůj kus od všech zmíněných žánrů.

Virtuální vrazi vás totiž zavedou do blíže neurčené budoucnosti, kde vládne totalita svou pevnou rukou a lidé se snaží tak nějak přežít. Poznáte rodinu Gezových, tátu, mámu a tři syny – Roberta, Alberta a Tajna. Úplně normální, obyčejnou. Jenže jejich svět se náhle změní během jediného dne. Nehoda v lese a už máte v patách špatný osud. Gezovi ale nejsou jen tak ledajací. Bratři i otec se věnují hrám – virtuální realitě, která vás zavede do nejrůznějších světů. A vlastně nejen věnovali, ale právě oni programují světy. Totalitní režim postupně zjišťuje, že hry se pro lidi staly novou drogou – poté, co vymýtili vše ostatní, od kouření a alkoholu po tvrdé drogy – a to se jim rozhodně nezamlouvá. Pro nejmladšího z bratrů, Tajna, si skutečně osud nevybral lehkou cestu – zvlášť když se do toho připletou i ženské hráčky a činy, na které nikdy nebyl pyšný.

Tajn je zajímavá postava – ani bílá, ani černá, a přitom se nepatří pouze tu nudnou šedou. Dokáže zaujmout, dokáže napnout a vtáhnout vás do děje. Ostatně jako celá kniha. Příběh vám totiž není naservírován v obyčejné chronologické kompozici – míchá se tam minulost s budoucností a rozhodně se vyplatí, když budete sledovat tajemná čísla před kapitolami. Nicméně s trochou logiky to rozhodně není těžké čtení a v celém příběhu se dá snadno orientovat.

Virtuální vrazi jsou ale dle mě především určitá forma varování a alegorie. Autorka se obrací nejen k budoucnosti, ale svým způsobem i k realitě – a především věčně živým tématům o totalitě, omezování svobody a státě, kde zakázali zpívat i hrát. Zabíhá to sice až do sci-fi, nicméně počátek celého příběhu je reálný ve všech možných nesvobodných zřízeních. Na druhou stranu tuto linku příběhu postupně překrývají jiné – boj se vytrácí, kritika také, u hrdinů se objevuje smíření a boj o cokoliv, ale režim už dávno není prioritou. Je to poněkud škoda a postupně se to celé stáčí k otázkám, o čem to tedy vlastně je – jaký je hlavní smysl, co si má čtenář odnést. Ze začátku to vypadalo snad i na nějaké poselství, nicméně postupně se mění především na sci-fi honičku za duchy a přízraky. Moudřejší jsem nebyla ani po konci, který se vznáší v pohádkovém a fantasy povlaku. Ne že by celá kniha končila špatně – nebo spíše řečeno špatným způsobem – jen je ten konec poněkud zvláštní. Pohádkový a tajuplný, ale skutečně byl napsán k správné knize? Kam se podělily všechny ty věci ze začátku? Je tam nějaký hlubší smysl?

Patrně ne, i když se stále jedná o zajímavou knihu. Zcela bez debat je napínavá – a překvapivá. Možná místy zapomenete, v jakém světě se vlastně pohybujete, ale vzápětí vám to autorka znovu vmete do tváře. A ne vždy zrovna příjemným způsobem. Něco takového k tomu ale už patří – přeci jen, tady jsou hry zakázané. A i mladí lidé zde vraždí ve virtuální realitě. Nebo v ní umírají. Ale přeci jen, to k tomu už tak nějak patří. 

Jana Rečková: Virtuální vrazi; vydala Epocha, edice Pevnost; 280 stran; ISBN: 978-80-7425-263-1.


4 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) O knížce slyším poprvé ale nevypadá vůbec špatně :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky sepsané. Knihu jsem četla a souhlasila bych s tebou. Zaujalo mě i pojetí virtuální reality. Normálně bych ji chápala jako něco negativního, ale kniha mě dokázala vtáhnout a pochopit, jak je pro postavy důležitá. Zkrátka jsem se moc bavila. Jsem ráda, že nám pevnost přináší skvělé knihy, na které bychom třeba jinak ani nenarazili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já osobně virtuální realitu nevnímám jako něco špatného - přeci jen, závisí to na spoustě okolností - ale souhlasím s tebou, autorka přesně vystihla, proč je pro postavy důležitá. Děkuji za milý komentář. :)

      Vymazat