úterý 5. července 2016

Něco končí, něco začíná

...je sic název epilogové povídky Meče osudu (Andrzej Sapkowski, druhá kniha Zaklínače), nicméně v tento moment je to především název jednoho článku. Lehce nevýznamného, snad ne příliš dlouhého, ale znám se, tak raději nic neslibuji.

Možná jste se na tomto blogu ocitli omylem. Nebo si to alespoň myslíte. Šli jste na blog, tedy spíše na hřbitov, jedné divné osoby, šli jste za recenzemi... A najednou jste tady. Jste tu ale správně - stále se jedná o blog té jedné a samé osoby, která stále čte a v nejbližší době se snad i dokope k tomu, aby sem vložila nějakou recenzi. (Dobře, nedělám si iluze o tom, že tam stále někdo chodí... Ale tak, znáte to, náhoda, překvapení...)

Trochu jsem to avizovala. V květnu, po Světě knihy. A kupodivu k tomu i došlo. Trvalo to dlouho, až z toho mám v šuplíku napsaných pár recenzí a v hlavě spoustu nápadů na články (které zapomenu do zítřka). A taky jsem někde posbírala chuť a náladu a odhodlání a všechny ty sentimentální vlastnosti, které bych zde asi měla vyjmenovat. Znáte to.

Ve výsledku tento blog ale nebude jen o knihách - možná tu a tam přidám nějaké fotky, možná napíšu článek tak řečeno mimo mísu - o škole, o maturitě, která mě čeká, o tom, jak si asi napíšu druhou SOČku a budu až moc aktivní, i když nemusím. Nicméně kam se hnu, tam čtu. Vážně. Ráno ve vlaku, při mé cestě do školy, o přestávkách, o volných hodinách. (Dobře, někdy se učím, ale teď jsou prázdniny a já vážně nepřemýšlím nad testy. Jen nad nevypracovanými maturitními otázkami.) A tohle všechno potřebuji někam sepsat, podělit se o to, trochu se socializovat, protože jsem jinak vysoce introvertní tvor. A možná to nakonec bude číst i někdo další. Uvidím. Ale bylo by to hezké. 

Marie(lla)

0 komentářů:

Okomentovat