pátek 29. července 2016

Jak se (ne)čte v cizím jazyce

Jsem technický člověk. Projevuje se to tím, že zbožňuji matematiku a fyziku a dle jistých měřítek jsem poněkud... sociálně neschopná? Nižší sociální inteligence, chápete. Ale také tím, že příliš nemusím cizí jazyky. Roky jsem válčila s angličtinou a můj boj s němčinou doposud neustal. Jsou to jediné předměty, ze kterých mi na vysvědčení nějak reálně hrozí dvojka (kromě tělocviku). (Ano, kromě té techniky jsem snad i lehký šprt.) Na druhou stranu, když si ve škole otevřu knihu, lidé se občas diví. Nevěřícně se ptají, občas pochybují, protože... Ty jako vážně čteš v angličtině?!

Začalo to kdysi tím, že jsem si z Anglie přivezla poslední díl Harryho Pottera v originále. Do té doby jsem něco přečetla v rámci školní výuky, nějaké zjednodušené věci od Poea a tak podobně. Jenže kniha, reální kniha, s několika stovkami stran, byla něco trochu jiného. Popravdě, nakonec ani nebyla první anglickou knihou, kterou jsem sama přečetla. První se stal Pes baskervillský, kterého jsem obdržela ve dvojjazyčném vydání a kupodivu zjistila, že v originále je to mnohem jednoduší. Patrně z toho důvodu, že překlad je starší a rozdíl mezi angličtinou aktuální a angličtinou konce devatenáctého století není tak velký jako rozdíl u češtiny. 

Pak to už šlo rychle. Přišel oblíbený seriál Doctor Who, jehož knihy nevycházely ještě v češtině - teď vycházejí, ale po vyzkoušení překladu jsem stejně zůstala u originálu -, k minulým narozeninám jsem obdržela kompletního Harryho Pottera, a když jdu okolo nějaké zajímavé série, tak po ní sáhnu a je mi jedno, že se ještě nedočkala překladu. (Ale přiznávám se, že pokud nějakou sérii mám rozečtenou v překladu a ten se mi líbí, tak si raději počkám na překlad dalších dílů, než abych je četla hned v originále. Například Kostičas.)

Jenže stále mám pocit, že když přijdu s tím, že to čtu v originále, tak jsem prostě... divná? Protože číst v angličtině přeci musí být strašně těžké a složité... Přitom jsem osoba, která s angličtinou dlouho válčila - ale se čtením se to zlepšilo, i když stále zapomínám členy a mé mluvení je stejně strašné jako ve všech ostatních jazycích. Nicméně lidé se mě snaží přesvědčit, že to, že čtu, musí něco znamenat. Musím být nějak zvláštní/strašně dobrá/strašně divná a tak vůbec. Přitom - pokud umíte i minimum angličtiny - to není nijak obtížné

Většinu tvoří slovíčka. A ty se učíte za pochodu. Něco umíte, před otevřením knihy, něco se naučíte během prvních kapitol, protože autoři mají většinou svoji vlastní ustálenou slovní zásobu. Občas si něco domyslíte z kontextu (a pak sakra přemýšlíte, jak se to řekne česky). A občas si něco najdete ve slovníku, i když se nesmíte nechat potopit tím, že budete hledat každé slovo. Musíte u toho přemýšlet, zpočátku číst opatrně, snažit se to vyčíst z kontextu. Zjistíte, že ten text vlastně není o jednotlivých slovech - ale o celkovém významu, o tom, co to dává dohromady. Nemusíte znát každé slovo, i když si to někteří myslí. Stačí jen chápat. 

Samozřejmě je tohle příklad především angličtiny, což je neuvěřitelně jednoduchý jazyk, který se navíc většina z nás učila jako první. 

Pak je tu němčina.

Německou knihu mám doma už delší dobu (druhá část prvního dílu Písně ledu a ohně, ehm), ale k té jsem se ještě nedostala. Místo toho jsem si z knihovny půjčila dvojjazyčné strašidelné povídky. Víte, u němčiny je problém (alespoň pro mě) ve skladbě věty. Angličtina je jednoduchá a přímočará. U němčiny máte sloveso většinou na konci věty. Někdy máte i něco jednoduššího, kde je hned na začátku, ale pak se na vás začnou valit souvětí a s tím i malé hádanky. Musíte každé souvětí vzít, opatrně ho rozmotat, zjistit, jak to navazuje, proč to navazuje, pak skládáte význam, přemýšlíte, co bude znamenat tohle sloveso, když má tuhle a tuhle předponu, složitě si vybavíte, jaký je tam vlastně pád... Je to složitější, ale jde to. Když se chce, jde všechno. Věřím, že po dvou letech ruštiny bych si snad přečetla i něco rusky, navzdory azbuce. Věřím, že každý, kdo se učí, i začátečník, si něco delšího v tom jazyce zvládne přečíst. U některých jazyků to sice trvá déle, ale to už je pak spíše záležitost naučení se písma, než samotného jazyka. 

A že si třeba jednoho dne lidé přestanou stěžovat na to, že to v tom cizím jazyce nepřečtou, protože to ještě nezkusili.

(Ostatně, nikdo po nikom nechce, aby četl matematické zápisy.)

A co vy? Jak jste na tom se čtením v cizím jazyce? :)

12 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Pokud pomohl/poradil či tak něco, tak jsem jen ráda. :)

      Vymazat
  2. Taky zkouším číst v Angličtině i když se musím přiznat, že teď jsem se na to docela vykašlala a vrátila se k češtině :D .
    http://thereviewsforbooks.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to střídám. Někdy mám víc anglické období, někdy víc české... :D

      Vymazat
  3. Na mě lidi pravidelně koukají jako na šílence, když řeknu, že čtu anglicky. Zejména teda příbuzenstvo. Taky poslouchám, jak to musí bejt těžký, ale jak jsi řekla, není. Nejpodstatnější je si tu větu nikdy, za žádnejch okolností, nesnažit v hlavě přeložit, ale prostě číst a vnímat význam stejně, jako by to člověk dělal u češtiny. Pak to jde samo. :D
    Já prostě už při čtení rozdíl mezi angličtinou a češtinou nevnímám, knížky kupuju skoro zásadně jen v angličtině... Jo, dá se říct, že angličtině poněkud nadržuju. Ale je to i tím, že čtu spoustu věcí, co v češtině prostě nevychází...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se držím hlavně fantasy a to má většinou kvalitní překlady, tak nějak potřebu angličtiny necítím. Ale třeba Young Adult čtu mnohem radši anglicky než česky. :D

      Vymazat
  4. Já čtu v pohodě v angličtině a francouzštině, momentálně mám rozečteného Vicora Huga Muž, který se směje. Občas se podivím nad nějakých historickým slovíčkem, ale jinak se to dá :)

    V angličtině se zase plánuju vrhnout na Cizinkou - Outlander od Dian y Gabaldon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hugo musí být v originále skvělý - škoda, že se nějak do třetího jazyka pustit nehodlám. O:)

      Vymazat
  5. Nevím, asi mám kolem sebe samé divné lidi, ale přijde mi, že v angličtině už čte pomalu každý (alespoň tedy z té mladší generace). My jsme v tom prostě vyrůstali a známe toho z televize a vůbec z běžné mluvy mnohem víc, než si myslíme. Navíc je angličtina opravdu dost jednoduchá na to, aby člověk nemusel mít nějaké hluboké základy a mohl začít číst. Já vděčím za svou angličtinu Potterovským fanfikcím :). Já měla jako druhý jazyk francouzštinu a i tam se to docela dá, ale je to asi jako s tou němčinou - tam už musí člověk vědět něco o stavbě věty, aby poznal, co k čemu patří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě se právě diví hlavně ve škole. Mezi knihomoly už je to trochu rozšířenější, ale i tak potkávám lidi, kteří se toho bojí a myslí si, kdo ví jak je to těžké. :)
      Fanfikce jsem četla ve věku, kdy jsem nějak na čtení v angličtině jinak nemyslela - i když občas jsem později také něco přečetla. :)

      Vymazat
  6. V angličtině čtu, ve škole je to v podstatě nutnost - většina odborných článků je napsaných anglicky a mám dojem, že bez schopnosti přeložit si je by se ani studovat nedalo. Ale s němčinou je to kříž - jak říkáš, musí se to nejdřív celé rozuzlovat, a to mi prostě nejde :D

    Moc pěkný a poučný článek :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jediná normální kniha v angličtině (nepočítám ty upravené pro školu apod.), kterou jsem kdy četla, byla If I stay od Gayle Formanové. Angličtina mi problém nedělá, ale přeci jen raději čtu v češtině, kde všem hrátkám se slovy rozumím. ALe uvidím, třeba dám někdy v budoucnu šanci nějaké další cizojazyčné knize :)

    OdpovědětVymazat